Níže uvedený článek Ing. B. Oplatky vyšel v lednu 2003 v časopise Omlenický občasník č. 5; autor ho před zařazením do této rubriky doplnil a upravil podle nejnovějších poznatků o popisované části života Kolomana Ursínyho.

O tom, že Koloman Ursíny měl podíl na vzniku československého státu, panovaly až do přelomu 20. a 21. století určité pochybnosti. Světlo do tmy kolem Ursínyho iredentistické aktivity vnesl až nález části Ursínyho korespondence se členy Maffie České z r. 1914. Nález byl učiněn dělníkem pracujícím v suterénu Veletržního paláce na třídě Dukelských hrdinů v pražských Holešovicích při rekonstrukci paláce (budova byla, až na obvodové konstrukce, zničena při rozsáhlém požáru v srpnu roku 1974) na sídlo sbírky moderního umění Národní galerie.
Z korespondence, kterou prostudovali a poznámkami opatřili přední čeští a slovenští ursínologové Dr. Vilín Jilm a Dr. Ján Bokombrady, vysvítá, že Ursíny se zabýval zejména nutnou reformou armády mladého česko-slovenského státu, v jehož vznik z popela požárem první světové války zachvácené rakousko-uherské monarchie doufal. V zájmu důsledného oddělení branných sil budoucího mladého slovanského státu od dědictví tmářské, zaostalé a prušáckým drilem proslulé, přesto však spíše operetní armády habsbursko-lotrinského mocnářství (o jejíž úrovni se nejednou kriticky vyjádřil i její největší podporovatel, totiž sám císař František Josef I., který si nedělal žádné iluze o tom, že by jeho říši mohla vyhrát válku s jakýmkoli nepřítelem, jehož ozbrojené síly by nebyly mnohonásobně slabší než ty rakousko-uherské), Ursíny doporučoval především reorganizovat systém důstojnických hodností tak, aby rigorózně odpovídal zásadám logiky. Tak např. jsou-li hodnosti podporučík – poručík – nadporučík, je nelogické, aby protějškem této trojice byla pouhá dvojice podplukovník – plukovník. Ursínym navrhovaná hodnost nadplukovník by měla uplatnění zvláště ve válečném námořnictvu, v němž je zpravidla posloupnost vyšších důstojnických hodností takováto (v závorce jsou odpovídající ekvivalenty pozemního vojska a letectva): kapitánporučík (kapitán) – korvetní kapitán (major) – fregatní kapitán (podplukovník) – námořní kapitán (plukovník) – komodor (právě pro tuto hodnost není v češtině ekvivalent, tvůrci českých mutací televizních seriálů JAG, Strážce moře nebo různých akčních či katastrofických filmů o ponorkách apod. si vypomáhají překladem velitel, což však není zcela přesné, protože důstojník v této hodnosti nemusí být současně velitelem lodi nebo eskadry či flotily, ale třeba jen zástupcem skutečného velitele), za nímž už následují admirálské (generálské) hodnosti. Podle Ursínyho návrhu měla být dále nově vytvořena hodnost minor, která by byla logickým protějškem hodnosti major (z latiny: minor – menší a major – větší) a byla by zařazena mezi hodnosti kapitán a major.

Je třeba přiznat, že u většiny členů Maffie, která připravovala rozbití habsburského mocnářství a vznik samostatného státu Čechů a Slováků na jeho troskách, se už tehdy setkal Ursínyho nápad s rozpaky. Jeho největším podporovatelem byl M. R. Štefánik, kterého nadchla Ursínym navrhovaná reforma generálských hodností. Ursíny si totiž povšiml nelogičnosti jejich dosavadního uspořádání (např. generálmajor je nižší hodnost než generálporučík, ačkoli major má vyšší hodnost než poručík) a citelné absence nejvyšších hodností generálů se čtyřmi a pěti hvězdičkami na náramenících. Ursíny celkem právem zdůrazňoval, že ač budoucí stát Čechů a Slováků bude územně patřit mezi malé země, není to žádný argument, proč by v jeho ozbrojených silách neměli existovat čtyř- a pětihvězdičkoví generálové, obvyklí třeba v armádách anglofonních zemí. Ursíny geniálně využil výše zmíněné nelogičnosti tak, že jí přiřadil protějšek v podobě generálkapitána (zde si zřejmě vypomohl středověkou hodností generálního kapitána loďstva, kterou po jistou dobu své kariéry zastával např. Vasco da Gama, Kryštof Kolumbus aj.) a jím navržená řada generálských hodností potom vypadala takto: generálmajor (1 hvězdička) – generálporučík (2 hvězdičky) – generálplukovník (3 hvězdičky) – generálkapitán (4 hvězdičky) – generálgenerál (5 hvězdiček; u této poslední hodnosti Ursíny návrh zdůvodnil tak, že alespoň nejvyšší z generálů by měl být už skutečným generálem, tedy bez ponižujícího přídomku nižší šarže). T. G. Masaryk, jemuž imponoval Ursínyho realistický a přísně metodický přístup k problematice, navrhovanou reformu víceméně vlažně přivítal a po vzniku Československa by ji patrně prosadil; jejímu autorovi dokonce nabídl funkci generálního inspektora armády ve svobodném státě, v důsledku Ursínyho zmizení na výzkumné výpravě na Dalekém severu však k přijetí  nabídky nedošlo a Masaryk nakonec jmenoval do této funkce svého přítele J. S. Machara. Zásadním odpůrcem návrhu byl naopak A. Rašín, jenž rozhodně odmítl financovat, jak se vyjádřil, „takový zástup budižkničemů“, jenž spatřoval v řadě důstojníků, kteří by byli povýšeni do nově vytvořených hodností. Ursínyho reforma se stala terčem posměšků i ze strany K. Kramáře, jemuž ležela v žaludku zejména ta část návrhu, jež se týkala válečného námořnictva. Kramář se v každém dopise Ursínymu neopomněl zeptat, zda by Ursíny nechtěl být prvním slovanským admirálem na rybníku Rožmberk. Na Ursínyho obhajobu je nutno připomenout, že svůj návrh vypracoval v době, kdy hranice budoucího státu Čechů a Slováků ještě nebyly zřejmé, navíc existovala možnost, že se k němu připojí i některý z jihoslovanských národů, například Slovinci, takže by nový stát měl přístup k pobřeží Jaderského moře. Naopak o Kramářově střízlivém odhadu budoucího vývoje svědčí osud velitele rakousko-uherské jadranské flotily, admirála Horthyho, který se po rozpadu habsbursko-lotrinské monarchie stal vysokým představitelem ozbrojených sil vnitrozemského Maďarska a tedy jakýmsi „admirálem na sladké vodě“. (Někteří historikové připisují jeho pozdější příklon k Hitlerovi a spojenectví Maďarska pod jeho vedením s nacistickým Německem právě Horthyho frustraci ze vzniklé situace a jeho zoufalé snaze získat záborem cizích území pro Maďarsko opět postavení námořní mocnosti.) Msgre. Šrámek zase ze své pozice vysokého církevního hodnostáře Ursínymu vytýkal, že příliš plýtvá hvězdičkami, tedy nebeským atributem, jenž by měl být podle prelátova mínění vyhrazen věcem nadpozemským a nikoli tak přízemním, jako je vojsko.

Z Ursínyho návrhu nakonec zůstalo pouhé torzo, totiž hodnost minor, která byla skutečně v československé armádě zřízena a zařazena mezi hodnosti kapitán a major; kvůli čecháčkovské malosti a zamindrákované přízemnosti většiny (nejen) tehdejších českých politiků však dostala „češtější“ název štábní kapitán. Komunisté, kterým byl Ursíny jako ironický komentátor bolševické agitace během ruské revoluce v r. 1905 (viz Ursínyho soubor reportáží pro Prešpurské listy Ako Potemkin dobyl svojich dedín, Bratislava, 1905-6) trnem v oku, si po svém nástupu k moci v únoru 1948 vzpomněli, kdo je pravým původcem štábního kapitána, a postarali se o to, aby v nové „lidové“ armádě tato hodnost jako připomínka nepohodlného svědka zrady bolševických „bílých límečků“ na prostých námořnících ruské černomořské flotily nadále neexistovala.

Historického zadostiučinění se však Ursínymu (ovšem až dlouho po jeho smrti) přece jen dostalo: na jeho návrh si v letech hospodářské krize vzpomněl další z „Maffiánů“, generální ředitel Živnobanky, Ursínyho obdivovatel a zanícený automobilista Dr. Preiss, a když za ním představitelé některých českých automobilek přišli se žádostí o úvěr, stanovil si jako podmínku pro jeho poskytnutí, že alespoň jeden z jimi v budoucnu vyráběných modelů ponese jméno Minor. Což se také stalo (Jawa Minor), pouze Škodovka, která už tehdy měla výsadní postavení na automobilovém trhu a těšila se blahovolnému protekcionismu některých členů vlády, si u ministra financí vymohla změnu na „originálnější“ Tudor.