II. letenské hry se konaly na podzim roku 1974. Protože většina pořadatelů ukončila studium na gymnáziu a pokračovala v dalším vzdělávání na pražských vysokých školách, okruh účastníků her se rozšířil o jejich nové kolegyně a kolegy.
Dobové snímky z II. LH najdete v rubrice Fotogalerie - Fotografie z II. letenských her.
Níže se můžete seznámit s některými soutěžními pracemi v disciplíně poetické:
šílený slaneček na dně mořském
Pročpak je šílený slaneček na dně,
když jeho vzezření působí kladně?
Pročpak je šílená slaneček v moři?
K sobě ho pozvali krávy a oři.
Podmořští koňové, podmořské krávy
k pití mu nabídli šáleček kávy.
Proto je šílený podmořský slaneček:
kráva mu nakope, rozbil jí šáleček.
Vysvětlivky: Téma šíleného slanečka je folklorním jevem, pocházejícím ze severodozemského regionu Revastonu, kde odkaz na šíleného slanečka v hovoru znamená, že mluvčí hovoří o čemsi jen stěží představitelném, velmi nepravděpodobném, obskurním či groteskním.
Dobrý den, jsem premiér Caetano, nemáte letenky do Ria?
Stává se pomalu ve světě tradicí,
že nikdo už jim nemává pravicí,
nikdo jim nepodá ruku,
uctivě nedá do kávy cukru.
Ať je to Costra, Franco, Caetano,
zbývá jen zjistit, zda mají objednáno
letenky do exilu – Ria, Panamy, zkrátka ven
a eskortě říci: „Holt vládl jsem, čert to vem´!“
Vysvětlivky: Caetano, Marcelo José das Neves Alves – nástupce Antonia de Oliveiry Salazara ve funkci portugalského diktátora, formálně předsedy vlády (Salazar ve snaze čelit komunismu a povznést ekonomiku Portugalska zavedl v r. 1932 katolicko-monarchistický autoritativní režim, hájený tajnou policií PIDE). Byl svržen Karafiátovou revolucí, zahájenou portugalskou armádou dne 25. dubna 1974, tj. asi půl roku před konáním II. letenských her. Odešel do exilu, zemřel v r. 1980 v Riu de Janeiro (viz odkaz na Rio v básni). Zmínka o Panamě má souvislost se sci-fi povídkou Arthura C. Clarka „Lehký případ úžehu“, která popisuje vojenský puč ve fiktivní jihoamerické „banánové“ republice Perivii na pozadí fotbalového zápasu perivijského národního mužstva se sousední Panagurií. Po vítězném utkání (jehož Perivijci dosáhli metodou spálení hlavního rozhodčího slunečními paprsky odraženými od pokovených tištěných programů, které na něho perivijští fanoušci na zvukové znamení zamířili) šéf nové vojenské junty zdvořile informoval právě sesazeného prezidenta, že má na zítřek rezervovánu letenku do Mexico City.
Costra, Magalhnát da – hlavní postava povídky V. Jilma a J. Bokombradyho „Junta nepomohla“, uveřejněné v r. 1978 v časopise Přírodovědecké fakulty UK Přífuk (jde opět o prezidenta fiktivní „banánové“ republiky, jemuž se však podaří vojenský puč potlačit díky záměně fráze „odhaleno spiknutí“ a „spiknuto odhalení“).
Franco, Francisco Bahamonde (+7 dalších jmen) – generál, španělský diktátor v letech 1939-1975
Vtom nadporučík Janda poznal, že muž má strašnou tvář
že muž má strašnou tvář,
ví jistě nadporučík Janda.
že z Muzea se šíří rudá zář
ví snad Cibulka, ale jistě Janda.
A tak, až budete stát frontu na celer,
přečtěte si nový bestseller!
Přečtěte si horor, co nezná srandy!
Přečtěte příběhy nadporučíka Jandy!
Vysvětlivky: nadporučík SNB (Sboru národní bezpečnosti – jednotného policejního sboru, který v rámci celé československé republiky zřídili komunisté poté, co se v únoru 1948 chopili moci) Jan Janda a strážmistr SNB Antonín Cibulka jsou hlavní postavy z cyklu hororově detektivních románů, napsaných Vilínem Jilmem v 60. a 70. letech minulého století. Jeden z příběhů nerozlučných pražských kriminalistů, „Fantom Národního muzea“, vycházel na pokračování v číslech 7-13 třídního časopisu Ion třídy II.-IV.D (v letech 1972-1974) na pražském gymnáziu Nad štolou (další svazky mají název „Ilona“, „Muž s gorilí hlavou“, „Anúpevova pomsta“, „Injekce“, „Leccinum scarbum“ a „Hon na scarabea“). V pasáži, popisující blížící se odhalení identity Fantoma, se vyskytuje věta: „Vtom nadporučík Janda poznal, že muž má strašnou tvář...“
čínská vláda zaslala americkému ministerstvu zahraničí 494. vážné varování
Buržoust v báru chlastá whisky,
jeho konec je však jistý.
Za mořem čína povstává,
zcela nám odvahu dodává.
Varování přes oceán letí,
Wall Street se chvěje v základech.
V číně se rodí nejvíc dětí,
by kletý buržoust bídně zdech´.
Vysvětlivky: v době konání II. letenských her nebyla čínská lidová republika (tj. pevninská čína) druhou největší světovou ekonomikou, ale (v důsledku tzv. kulturní revoluce a jiných výstřelků totalitního režimu Mao Ce-tunga a jeho nohsledů) na úrovni rozvojových zemí. Pro USA nepřestavovala hrozbu a největšího obchodního partnera, leč jen jakousi otravně bzučící mouchu, která obtěžovala světovou supervelmoc neustálými stížnostmi a diplomatickými notami, na něž se americké ministerstvo zahraničí nenamáhalo odpovídat. V kuloárech OSN koloval vtip, že po zaslání jubilejního 500. „vážného varování“ předá americký ministr zahraničí čínskému velvyslanci vkusně svázaný komplet všech těchto demarší a vyzve ho, aby si je strčil někam. V roce 2010 se tomu už nikdo nesměje...
Wall Street – newyorská ulice či spíše okrsek ulic, známý vysokou koncentrací sídel finančních institucí; v rétorice pisálků pochlebujících komunistickým mocipánům symbol prohnilého kapitalistického Západu
K 70. narozeninám Antonína Novotného
Antoníne, Tvé oči září
jak bludičky v močále.
Jdem s Tebou kupřed v lednu, v září,
veď nás i nadále.
Když se rozpřáhneš, zachvěji se
v úzkostech Bastilly,
s dětinským úsměvem spřádáš vise,
jež věc míru posílí.
Vysvětlivky: viz stránku I. letenské hry
Pitva
Raduj se, mládenče, z mladosti své,
než sám skončíš na tomto stole,
a kolega, který už ruce si mne,
tě obere na kosti holé.
Zde najdeš jen takové ocenění,
zda sval k poznání je či není.
A budeš ještě moc, moc rád,
když bude z tebe preparát.
Vysvětlivky: dílo je reflexí na zkušenosti autorky z 1. ročníku studia na lékařské fakultě
Rumcajsova jeskyně
Žár proťal letní noc
a třesk pukajících oken.
Vše spěchalo jí na pomoc,
jen Rumcajs sám stál trochu bokem
a jeho náměstci mu snášeli
ohořelé účty, faktury bianko.
A všichni se strachem zachvěli,
když loupežník ten zvolal: „Manko! Manko!“
Vysvětlivky: požár Veletržního paláce v Praze v noci 14. srpna 1974 tuto funkcionalistickou budovu z 20. let 20. století zpustošil a na následující čtvrtstoletí vymazal ze seznamu architektonicky velmi cenných staveb. Rychlost, s jakou si šest mamutích „národních“ podniků zahraničního obchodu (Koospol, Strojexport a další), jež se do té doby v paláci, jenž byl původně navržen a postaven jako výstavní prostor, nikoli jako administrativní budova (kancelářské přepážky z hobry, dřevotřísky a jiných spíše nouzových materiálů byly vestavěny až v 50. letech) tísnily, postavilo nová pompézní sídla zejména na Pankráci a na Červeném vrchu, vzbuzovala u Pražanů podezření, že požár byl založen úmyslně, aby se zakryly účetní podvody v hospodaření těchto podniků a bylo jim „stranickými a státními orgány“ dovoleno vybudovat nová, honosnější bydla. Toto podezření podpořila skutečnost, že veřejnost nikdy nebyla seznámena s šetřením požární inspekce o příčinách požáru (všechny dokumenty o požáru prohlásila tehdejší policie, resp. SNB, za tajné). Lidová tvořivost promptně reagovala touto anekdotou:
„Víte, proč se Veletržnímu paláci říká Rumcajsova jeskyně?“ „???“ „Protože se tam teď pořád ozývá: ,Manko! Manko!,“ (manko=schodek mezi vykázanými a skutečnými údaji)
Volby v řecku
Noc pod Akropolí, noc před volbami:
„Co bude s vlastí a co bude s námi,
až se zítra setmí?“, ptají se občanky:
„Koho volit, Karamanlise, či tanky?“
Dost vytrpěl národ za tisíce let,
buržoust však vrhá zase zemi zpět.
Je večer po volbách, dnes poražen byl lid
a pokrokový svět se ptá: „Kam chceš, řecko, jít?“
Vysvětlivky: Karamanlis, Konstantinos (1907-1998) – řecký politik, několikanásobný ministr, předseda vlády a posléze i prezident. Po pádu vojenské junty, vládnoucí v letech 1967-1974 (krátce před zahájením II. letenských her), založil pravicovou stranu Nová demokracie. Do volebního boje se středově levicovým Panhelénským socialistickým hnutím (PASOK), jež vedl Andreas Papandreu, šel s heslem: „Buď budete volit Karamanlise, nebo tanky (hrozba možným návratem vojenské vlády)!“, díky němuž vyhrál a stal se předsedou vlády. Dílo je ironickou reflexí na ohlasy řeckých voleb v komunisty ovládaném československém tisku.