I. letenské hry se konaly na podzim roku 1973. Bližší informace o soutěžních disciplínách najdete v rubrice Fotogalerie - Soutěže I. letenských her. Dále uvádíme některé ze soutěžních prací v literárních soutěžích. Protože od doby jejich vzniku uplynulo téměř 30 let, připojujeme i nutné vysvětlivky.

 

Žižkovský nacionalismus


Celý svět se zmítá v křeči,

nic nezmůže OSN,

jenom Žižkovu to svědčí.

Hurá Žižkov! Žižkov jen

teď ukazuje světu cestu:

oproti kdekterému prohnilému městu

má lepší alkohol i kuřivo!

Sláva žižkovským idejím! Hurá na pivo!

Vysvětlivky:Téma bylo zvoleno jako jakýsi pendant k „Bohatýrské trilogii“ pánů Rady a Žáka, najmě k dílu „Z tajností žižkovského podsvětí“

 

Nafta! Nafta!

 

Dříve na Středním východě

jezdily tankové lodě,

aby naftu nasály,

do USA odjely.

Teď nastaly komplikace,

Východ naftu dávat nechce.

Na západě smutno je:

jak se to jen přežije?

Vysvětlivky: Téma bylo inspirováno tzv. první ropnou krizí v letech 1973-1974, kdy členské státy OPEC z Blízkého a Středního východu zněkolikanásobily cenu prodávané ropy.


Máme rádi zvířata, zvířata, protože jsou chlupatá, mají hebkou srst

 

Zvířátka jsou pěkní tvoři,

nejsou to jen samí tchoři.

Já mám ráda medvídky,

znají hezké povídky,

jejich kožíšek je teploučký,

chytrost nechybí jim za oušky.

Chtěla bych jednoho doma míti,

každý den na procházku s ním jíti

(je to zdravé)

Vysvětlivky: Téma je citací počátečních slov písně, kterou byl na začátku 70. let minulého století uváděn televizní seriál “Máme rádi zvířata“ s průvodním slovem tehdejšího ředitele pražské zoo Zdeňka Veselovského.


Nebezpečí ze severu

 

Zaslechl jsem divné řeči,

ve frontě na uzenky,

že nám hrozí nebezpečí,

a to ze severu.

Já miluju svou práci

a příjmy mám tenký,

ale na ty Eskymáci,

na ty já vám ... seru!

Vysvětlivky: Téma je reflexí na roztržku mezi komunistickou Čínou a Sovětským svazem (kromě politického rozchodu obou zemí po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, a zejména po okupaci Československa v srpnu 1968, došlo i k vojenským střetům v povodí Amuru a v Kazachstánu, při kterých sovětská armáda údajně použila zbraně nové generace, např. laserová děla); čínský tisk ji vysvětloval mj. domnělým „nebezpečím ze severu“, tedy možnou agresí Sovětského svazu na jih do Číny. Autor, jak vidno, zpracoval téma velmi volně.

 

Lin-Piaova protistranická frakce

 

Už zanes´ to vítr až na ťan-Šan,

že je velký maršál odepsán.

Už šeptají si písky na Gobi,

že na maršála Mao se zlobí.

Už vědí to i lidé v Čching-tao,

že stranu opouští Lin-Piao.

Už šplouchají si vody Pcho-jang-chu,

že v Číně třeba žít dál ve strachu!

 

Vysvětlivky:

Lin Piao (1907-1971) – vojevůdce čínské komunistické armády bojující proti jednotkám Kuomintangu; pod jeho velením dobyli v r. 1949 komunisté Peking, čímž se fakticky zmocnili celé pevninské Číny. Jmenován maršálem a v r. 1966 budoucím nástupcem Mao Ce-tunga; byl tedy druhým nejmocnějším mužem ve stranickém a státním aparátu. Jeho rostoucí moc znepokojila Mao Ce-tunga natolik, že v r. 1971 obvinil Lin Piaa z budování „protistranické frakce“ v Komunistické straně Číny, čímž připravil jeho pád. Lin Piao ve strachu ze zatčení a o svůj život odletěl v září vojenským letadlem z Číny směrem do Sovětského svazu, jeho letoun se však za záhadných okolností zřítil nad Mongolskem.

Ťan-Šan (čínsky Nebeské hory, ujgursky Hory duchů) - rozsáhlé pohoří na západě Číny, zasahuje i do Kazachstánu a Kyrgyzstánu; pro obyvatele Evropy, obeznalé s tím, že evropská pohoří se utvářela zpravidla jen jedním vrásněním, je Ťan-Šan zajímavý tím, že vznikl během hercynského vrásnění a dále byl utvářen kimmerským a alpinským vrásněním

Čching-tao (čínsky Zelený ostrov) – významný přístav a vojenská základna na pobřeží Žlutého moře v provincii Šan-tung, má cca 8 milionů obyvatel, v době císařského Německa zde byla základna německých válečných lodí

Pcho-jang-chu - největší sladkovodní jezero v Číně (dřívější rozloha 5.050 km2, dnes asi o 1.500 km2 menší vlivem nánosů), rozkládá se na jihovýchodě země v povodí Jang-c'-ťiangu

 

1. Moše Dajan = čínský čaj

2. To je ale rozkošné křivítko!

3: Inflace na obou stranách


Téma první je mi zcela nejasné.

Nevidím souvislost Žida a čaje -

leda snad, že je to provokace,

na tu já neskočím, můj drahý pane.

Co dělat dnes, v té době nešťastné,

ve všem vidím past.

Bojím se té vaší nekalé práce,

jakož i pohledů postranních, jež u vás vidím.


Téma druhé deskripci evokuje.

Jděte mi k šípku s tím křivítkem!

Svědomí budí se k výčitce kruté -

že totiž křivítko nemám,

dokonce kružítko zakoupit musím,

neboť mi kdosi je ukrad´.

Má znalost deskripce rovná se nule;

ó, neblahý předmět a neblahý  nástroj, který mu slouží!

 

Co bylo téma třetí,

to už teď na mou čest nemohu zjistit.

Skleróza panuje. Odpusťte prosím.

Ach teprve teď svítá mi v hlavě:

Inflace na obou stranách!

No, to je hezký. Co s tím?

Na ty dvě řádky, co zbyly mi ještě,

těžko už cokoli moudrého stvořím.

Vysvětlivky:

Moše Dajan = čínský čaj: tato rovnost se objevila jako jedna z možností odpovědí v testu zeměpisné soutěže „Poznáváme svět“, kterou v r. 1973 na pražském gymnáziu Nad štolou spolupořádali organizátoři letenských her (spolu s profesorkou zeměpisu a dějepisu Jarmilou Ševčíkovou). Ve skutečnosti byl Moše Dajan (1915-1981) izraelský generál a ministr obrany v letech 1967-1974, tedy za Šestidenní války (1967) a Jomkippurské války (1973). Protože v izraelsko-arabských konfliktech byl Izrael podporován USA a sousední arabské státy Sovětským svazem a jeho politickými satelity (či spíše vazaly), byli Moše Dajan a tehdejší izraelská předsedkyně vlády Golda Meirová československými žurnalisty nuceně vykreslováni jako „váleční jestřábi“ ohrožující světový mír. Humoristický týdeník Dikobraz, pověstný svou servilitou vůči totalitním mocipánům, dokonce otiskl koláž z nejslavnějšího Leonardova obrazu „Mona Lisa“, na němž nahradil portrét Dony Giocondy fotografií tváře Goldy Meirové a obraz „vkusně“ doplnil siluetami vojenských letadel, bomb a raket a nazval ho „Golda Lisa“. Také Moše Dajan, nosící pásku přes oko, se stal vděčným námětem karikaturistů přisluhujících režimu.

Křivítko: neobvyklé tvary křivítek vzbuzují rozmanité iracionální až fantaskní představy

Inflace na obou stranách: toto ekonomické téma čerpá z ideologického klišé československé žurnalistiky v 70. letech minulého století, podle něhož na „imperialistickém Západě“ existovala v důsledku kapitalistického uspořádání společnosti inflace, která zbídačovala proletariát, kdežto stejný a možná strmější růst cen zboží v zemích „socialistického tábora“ byl vydáván pouze za „úpravy cen“ - a skutečně např. při razantním zvýšení cen ropných produktů, kakaa a čokolády v r. 1973 byly současně sníženy ceny lokomotiv (pro mladší generaci: ceny všech výrobků a služeb nebyly v letech nesvobody a totalitních režimů 1938-1989 určovány trhem, ale nařízeními státu).

 

Žluté nebezpečí:


Nešťastné Monako pod botami diktátorů

sbor oslů v Tel Avivu hyne v dusném moru

atentát v Zanlábii - to vše svědčí,

že hrozí žluté nebezpečí!


Nekupujte čínskou rýži

a nepijte čínský čaj!

Pak v své odpadlické chyži

zajde Mao;bude ráj!


Vysvětlivky:

Žluté nebezpečí: pojem se vyskytuje v evropské publicistice a literatuře už déle než století; vyjadřuje obavy ze světové hegemonie početně nejsilnější „žluté rasy“ (především Číňanů, popř. Japonců) a jejího vpádu do Evropy po vzoru Hunů, Avarů či Mongolů.

 

K devětašedesátinám Antonína Novotného


Dnes nad hrobem, dřív president jsi byl

dnes hladovíš, dřív na Krymu jsi tyl.

Dřív slavný, dneska jsi v zapomnění.

Ty časy, proč se, Toníku, tak mění...

 

Bouchni si šampus k svému výročí

dřív než cenzura i v tomhle zakročí.

Dřív líbal jsi se s pány, tak často, jak jsi chtěl.

Pak políbit jim prdel jsi už neuměl.

 

Vysvětlivky:

Antonín Novotný (1904-1975) – šestý československý prezident. Z vrcholných komunistických funkcionářů asi ten nejméně oblíbený u slovenské části republiky. Slováci totiž očekávali, že se po smrti Antonína Zápotockého stane v režii totalitních mocipánů prezidentem předseda vlády Viliam Široký (Slovák), stejně jako se po abdikaci Edvarda Beneše stal prezidentem tehdejší předseda vlády Klement Gottwald a po smrti Klementa Gottwalda tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký. Mělo tak pokračovat i střídání zástupců obou národů v nejvyšší státní funkci (Masaryk – původem Slovák; Beneš, Gottwald a Zápotocký – původem češi). Novotný, jenž byl osobním přítelem tehdejšího vládce Sovětského Svazu Nikity Chruščova, však nelenil, po smrti svého předchůdce neplánovaně Chruščova navštívil – a domů se vrátil jako prezidentský kandidát podporovaný nejmocnějším mužem „zemí socialistického tábora“. Slováky popudil i tím, že v době katastrofických záplav v povodí Dunaje nepřijel do postižené oblasti, ale namísto toho slavnostně otevíral vinárnu Vikárka na Pražském hradě. Po Chruščovově pádu panovalo mezi Novotným a novým sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem napětí, které sice bylo pro československo prospěšné (Novotný vytrvale odmítal Brežněvovy nabídky umístit v československu jednotky Sovětské armády, což byla mezi vazaly Sovětského svazu ojedinělá výjimka a došlo k tomu až 21. srpna 1968), ale přivodilo Novotného pád na počátku Pražského jara 1968 (Brežněv jeho postupné odvolání z funkce prvního tajemníka komunistické strany a posléze i prezidenta schválil v naději, že místo Novotného zaujme někdo povolnější).